Sociální služby včera, dnes a zítra
Sociální služby včera, dnes a zítra
Každý den čteme novinové články, posloucháme rozhovory v rádiu a v televizi o těžké situaci ve financování sociálních služeb. Odborníci se dohadují o výši prostředků, které by byly potřeba na bezproblémový chod sociálních služeb, někdo si dokonce dovolí prohlásit, že peněz do sociální oblasti přitéká víc než dost, a dokladuje to každoročně se zvyšujícími výdaji státního rozpočtu na tuto oblast. Tak jak to tedy doopravdy je?
Podívejme se společně do ne tak daleké historie. Zákon o sociálních službách, který začal platit od 1. ledna 2007, změnil způsob jejich financování. Mimo jiné se začal vyplácet příspěvek na péči, který má osobám závislým na pomoci jiné osoby sloužit k nákupu sociálních služeb. Zákon také vymezuje, o jaké služby jde. Mimo jiné mohou být peníze použity pro příbuzné, nejbližší rodinu nebo sousedy, kteří jsou schopni pomoci při úkonech, které zdravotně postižený sám nezvládne. Od počátku platnosti zákona se vyplatilo ročně řádově kolem 15miliard korun v příspěvcích na péči. Z těchto peněz se ale zpět poskytovatelům sociálních služeb vrací formou jejich nákupu pouze malá část těchto prostředků, která nestačí pokrýt ani provozní náklady, a tak je potřeba dofinancovat formou dotací provozní ztráty, které poskytovatelům každoročně vznikají. Ideální představa zákonodárců byla, že po překlenovacím období, kdy je formou dotací potřeba udržet základní síť sociálních služeb, dojde k nárůstu příjmů z nákupu služeb a dotace bude směřována pouze na služby, které jsou poskytovány zdarma. Tato představa se doposud nenaplnila a peníze, které měly být směřované do sociální oblasti, vylepšily v převažující většině pouze rodinné rozpočty.
V minulém zastupitelstvu jsme se snažili vytvořit pro fungování sociálních služeb takové podmínky, aby nebyla ohrožena jejich základní síť. Na počátku byla dohoda jak s poskytovateli, tak s městy a obcemi o vytvoření komunitních plánů sociálních služeb, což znamenalo domluvu v území, které služby jsou potřebné a budou do základní sítě zařazeny. Přijala se i pravidla pro zařazování nových služeb do sítě tak, abychom umožnili jejich rozvoj. Kromě aktivit na domácí půdě jsme vyvíjeli iniciativu na celorepublikové úrovni a získali podporu ostatních krajů pro zařazení peněz potřebných na dofinancování provozních ztrát do rozpočtového určení daní krajů. Tato snaha navazovala na přípravu víceletého financování poskytovatelů sociálních služeb. Tento důležitý krok nebyl do zákona zapracován a zodpovědnost za financování ztráty si ponechal v rukou stát. Realizovali jsme řadu projektů, které měly za cíl nejen zvýšení kvality sociálních služeb, ale také porovnání výkonnosti jejich poskytovatelů. Se zvyšováním nároků na administrativu, kvalifikaci zaměstnanců, ale i materiálního zabezpečení služby roste zákonitě i jejich cena. Je zřejmé, že ekonomický tlak neustojí všichni poskytovatelé, nestačí jen entuziasmus a dobrá vůle pomáhat, je potřebné zvládnout i ekonomické aspekty fungování organizace. Kraj se dostává opakovaně do střetu zájmů toho, kdo služby zřizuje a poskytuje, a toho, kdo služby dotuje. Je neustále pod palbou kritiky, že upřednostňuje svoje zařízení na úkor jiných poskytovatelů. I to byl důvod, proč jsme zahájili transformaci sociálních služeb a hledali nové provozovatele do krajských zařízení. Chtěli jsme vytvořit rovné podmínky pro všechny poskytovatele sociálních služeb a zprůhlednit jejich financování.
Nová krajská vláda, která nechtěla slyšet pragmatické důvody našeho rozhodnutí, zastavila proces, který směřoval k nastavení podmínek fungování sociálních služeb běžný a osvědčený v celé Evropě.
Co tedy čeká sociální služby v budoucnu? Je potřeba vyčíslit a sdělit reálnou cenu poskytované služby a prověřit její potřebnost. Otevřít diskuzi o nepeněžitém poskytování příspěvku na péči. Převézt dotační peníze do rozpočtového určení daní krajů, včetně zodpovědnosti za jejich vyplácení. Zahájit diskuzi se zákonodárci na téma majetková přiznání osob využívajících sociální služby a alimentační povinnost jejich dětí. Velmi důležitá je podpora terénních služeb, to znamená poskytovat službu v domácím prostředí. Není potřebné rozšiřovat počty lůžek v pobytových zařízeních, pokud bude tuto službu využívat jen ten, kdo ji nezbytně potřebuje. To, co očekávat nemůžeme, je neustálé zvyšování mandatorních výdajů v sociální oblasti namísto zefektivnění systému. Miloslav Plass,
zastupitel Královéhradeckého kraje za ODS a člen Stínové rady KK